Pojďme tedy pokračovat dále v našem povídání. Dostali jsme se do fáze, kdy nám byla diagnostikována akutní toxoplasmóza v kterékoliv fázi těhotenství. Co tedy s tím?
1) nejdůležitější je, aby jste se nyní svěřily do péče lékaře – specialisty, nejlépe tedy infekcionisty ( lékař se specializací na infekční lékařství), který dané problematice rozumí a celým těhotenstvím a následně několika měsíci po narození vašeho děťátka vás provede a zajistí, aby bylo vše tak, jak má být.
2) další podstatná věc je, že dobře vedená diagnostika a následně event. léčba tohoto onemocnění je poměrně efektivní, léčba samozřejmě existuje, a proto akutní toxoplasmóza v graviditě NEZNAMENÁ automaticky nutnost přerušení těhotenství, tak jak se to velmi často traduje, naopak, k této variantě by mělo docházet velmi raritně a hlavním naším úkolem je, abychom těmto tragédiím zabránili, pokud to není nevyhnutelné.
Co by tedy mělo následovat?
1) zajištění antibiotiky, které brání přenosu infekce přes placentu na plod, a to od chvíle, kdy je akutní toxoplasmóza zjištěna.
2) pravidelná ultrazvuková vyšetření cca po 2-3 týdnech, a to po celý zbytek těhotenství.
3) nutno zvážit možnost prenatální diagnostiky, tedy vyšetření, které nám může určit, zda došlo k přenosu infekce na plod či nikoliv, u nás nejčastěji formou amniocentézy. Proto je potřeba vše probrat a podat vám maximum informací ke správnému rozhodnutí, neboť i amniocentéza má svá rizika, ale informace, které díky ní získáme, jsou stěžejní, rozhodují o nejvhodnějším dalším postupu, i když to neznamená, že bez ní se neobejdeme. Vyšetření pak indikuje genetické pracoviště, nejčastěji na doporučení infekcionisty.
4) v případě, že se amniocentézou prokáže transplacentární přenos infekce na plod, tedy vrozená toxoplasmóza a zároveň nebudou známky závažného postižení plodu dle UZ ( viz předchozí články), zahajujeme terapii dvojkombinací speciálních antibiotik ( pyrimethamine, sulfadiazin), často v úvodu s nutností hospitalizace v lůžkovém zdr. zařízení k ohlídání ev. možných nežádoucích účinků léčby, která trvá až do konce těhotenství, ale existuje i řada různých schemat s dobou kratší či kombinací s jinými antibiotiky. Tuto terapii můžeme však zahájit nejdříve koncem druhého trimestru těhotenství. Pokud však ultrazvuk závažné postižení plodu prokáže, pak je na místě zvážit možnost přerušení těhotenství, v závislosti na pokročilosti gravidity.
5) po narození – pokud byla zahájena terapie dvojkombinací při zjištěné vrozené toxoplasmoze již v těhotenství, pokračujeme dále až do 1 roku věku dítěte, opět v různých schematech, kombinacích antibiotik, nutná jsou kontrolní vyšetření dítěte po narození ( UZ mozku, břicha, neurologické, kardiologické, oční….) k určení všech možných projevů a komplikací tohoto onemocnění.
6) pokud byla matka v těhotenství sledována pro akutní toxoplasmózu, ale neprokázala se vrozená toxoplasmóza u plodu, je potřeba i přesto dále dispenzarizovat a provádět kontrolní odběry matky i dítěte do cca 1 roku věku, s frekvencí zhruba 1× za asi 3 měsíce, a to dokud nedojde u děťátka k vymizení protilátek přenesených od matky, a tedy definitivního vyloučení možnosti vrozené toxoplasmózy ( někdy totiž dochází k vytvoření protilátek opožděně ).
Tak, to je asi ve zkratce vše. Pokud máte jakýkoliv dotaz, obraťte se na složku “otázky a odpovědi” vpravo nahoře, ráda pomohu. Příště se budu věnovat podrobněji vrozené toxoplasmóze a tomu, co všechno může způsobit, a to nejen před, ale hlavně po narození, pokud není dobře léčena.
Zdílejte na Facebook