Jak jste se již pravděpodobně z rozmanitých zdrojů dozvěděli, toxoplasmózu způsobuje parazit jménem Toxoplasma gondii. Nebudu vás zatěžovat podrobnostmi z evoluční teorie tohoto organismu, ale zmíním spíše několik zajímavostí. Poprvé byla toxoplasma nalezena v r.1908, ale teprve v r.1923 bylo potvrzeno její zařazení jako lidského parazita, a to českým lékařem Janků. Patří do kmene Apicomplexa, stejně tak jako i např. plasmodia způsobující malárii. Jedná se o poměrně složitý systém ( na svůj stupeň vývoje) se schopností částečné manipulace se svým (mezi)hostitelem- tedy s námi.
V průběhu svého života nabývá několika forem a jeho hlavním cílem je pochopitelně rozmnožování. K tomu však potřebuje zažívací trakt kočkovité šelmy, a pokud není zrovna ” po ruce”, trpělivě vyčkává na svoji příležitost. Pokud se naskytne, dochází k pohlavnímu množení a následně vyloučení infekčních oocyst do okolí skrze kočičí exkrementy. Zde po dalších úpravách zůstává poměrně dlouhou dobu, v závislosti na okolních podmínkách- i několik měsíců. A tady již vstupuje do hry člověk jako možný mezihostitel.
Oocystu sníme ( formy přenosu zase příště) a začíná boj s naším imunitním systémem. Ti, kteří se s touto infekcí zatím nesetkali, nemají protilátky a musejí si je teprve vytvořit, ale než k tomu dojde, proniká parazit za aktivního množení do rozličných tkání těla, dokud jej náš imunitní systém svojí odpovědí ” nezatlačí do kouta” a nedonutí k transformaci na klidovou formu, která pak nezlobí, pospává ve tkáních a příliš neprovokuje ( pouze dochází k tvorbě paměťových protilátek, které zabrání tomu, abychom získali znovu tuto infekci z nového zevního zdroje- bohatě stačí ta naše). Zároveň však detekuje kondici naší imunity a jakmile s ní máme problém, Toxoplasma toho okamžitě využívá a snaží se dostat pryč – ke své kočkovité šelmě. A to může být pěkný průšvih…
Tolik tedy na začátek…. příště zase něco o tom, jak k naší potvůrce můžeme jednoduše přijít, a to i tehdy, když není zdaleka kočka na obzoru 
Zdílejte na Facebook